Po čase...

Po čase již slova zraňují....

nevyléčí nic natolik,

jako dotek lidské dlaně,

dlaně né mé, ale cizí...

dlaně té, které to dovolím.

Té,

od které člověk nic nečeká

a přitom tolik získává.

***

Ano, Pane,

je to dlaň neviditelná,

dlaň Lásky.

Lásky, kterou rozdáváš mezi nás lidi.

A my ji můžeme rozsévat dále.

***

Láska je tak křehká,

krásná,

hřejivá,

laskavá....

***

Chybí mi dotek lidské dlaně...

***

Nezbývá nic jiného než jen čekat...

a věřit, že jako vychází slunce,

tak že i brzy nastane den,

kdy i já spatřím dlaň,

kterou tolik miluji.

***

Už jen 5 dní...a tak dlouho se to zdá. Vím, ještě chvíli.

***

Odpusť(te) mi mou upřímnost...

K.