Otevřeně přiznávám

Když v hlavě tiká bomba aneb ovulační fáze a její nástrahy.

Jsem v kruhu, jsem v bludném kruhu, ode zdi ke zdi, jsem ve vzduchoprázdnu, v samotě, v tísni. Bože! Bože, kde jsi? Kde jsem Tě nechala? Kde jsem Tě zapomněla? Kde jsi mě zapomněl? 

Jak těžké je teď říct. "Ježíši, důvěřuji Ti. Jo, já Ti důvěřuji, ale tuhle cestu asi nedokážu jít..." "Pane, já to chci jinak! Ne, zas tak jinak zase né. Jenom na to nechci být sama. Proč Pane? Prosím, pomoz mi nést můj kříž. Já vím, že tys jej měl těžší a nesls jej, zvládl jsi to...já to nezvládnu, alespoň né dnes. Ale chci to zvládnout." "Bože, neopouštěj mě." "A Ty Kristo, neopouštěj Boha, on je Tvá cesta, pravda a život. On Tě má rád, i když to zrovna nevidíš a necítíš. Je to tak! Věř tomu!"

Haugh! 

Dobrou noc a všechny blechy na pomoc! 

K.