Když cesta je cíl. Skautka mámou aneb přemýšlím nahlas.

39 dní

Jak vypadaly reálně dny (říjen - prosinec), kdy jsme jezdili za dítkem, se s ním seznamovat? Víc podrobněji, neuhlazeně, nepřehledně ale přesto pro zorientování se v situaci. Současně víc emočně zabarvené, představitelné. Každá minuta se musela využít naplno. 

 


Když nám zavolali, že mají pro nás dítko tak se rozjel kolotoč zařizování, a emoce k tomu. A to v několika skupinách. 

 

1) zařizování aby se k nám dostalo co nejdříve - papírování, domlouvání s úřady, soudem. (většinu dělal manžel) Stres, že vlastně nevíme co a jak bude. Jsi prostě pod kontrolou. :-)

2) zařizování bytu - sehnat chybějící oblečení, vybavení, kočárek, postýlku, nábytek, prozkoumat oblečení co doma máme. Posbírat po rodině a přátelích vše předem domluvené nebo co pro nás někdo už dopředu nakoupil a jenom uskladnil u sebe doma. Určitě doporučuji netajit se tím, že žádáte o adopci, toto mi velmi pomohlo, že blízké okolí a přátelé věděli, že čekáme děťátko a byly předjednané půjčky věcí, nebo nám něco už dali, schovali, ptali se mě, jestli to chci schovat. Bylo to moc fajn. Pak už stačilo jenom říct: "teď to potřebuji" a během měsíce jsem měla vše potřebné doma. 

3) skončit v práci - dokončit rozdělané věci, sesumírovat do přehledné a předatelné formy mé úkoly a věci, které nešly dokončit. Naštěstí o plánované adopci u nás v práci věděli a jen se rozjel kolotoč zařizování. I když to bylo překvapení, tak to nebyl nečekaný šok. :-)

A toto všechno, plus samozřejmě telefony rodině, blízkým přátelům a dalším potřebným osobám. 

Varianty jak vypadaly mé (naše) dny :  

a) ráno mezi 7 až 8 do práce, v práci konec v 15 hodin, 60 minut za volantem cestou za dítkem, od 16 hodin návštěva u pěstounů, odjezd zpravidla (až na jednu či dvě výjimky) po vykoupání, nakrmení a uspání cca ve 21 hodin. Hodinové řízení auta. A zpravidla ve 23 spát, pokud jsme něco dalšího ještě nesepisovali nebo nechystali na druhý den. 

b) ráno mezi 7 až 8 do práce, v práci konec večer nebo pozdě večer, jednou snad i v noci, abych dodělala vše co bylo třeba. 

c) ráno mezi 7 až 8 do práce, v práci konec tak abych stihla jít do města nakoupit potřebné, nebo vyzvednout domluvené věci, případně doma protřídit, uklidit. 

 Máme úžasnou rodinu i přátelé, kteří nám hodně pomohli. Věci půjčili, donesli až domů, pomohli smontovat skříně, protřídit oblečení. Uklidit domácnost (vytřít, vyluxovat....) na to jsem už fakt sílu neměla. Všem vám moc díky! 

Nejčastěji týden byl poskládán tak, že jeden den jsme jeli za dítkem, druhý zařizovali nebo byli v práci, třetí za dítkem. Jezdili jsme za ním dvakrát až třikrát do týdne. 

O víkendech jsme byli vždy s dítkem: 

- první sobotu celou u nás - cesta tam, k nám, být s ním, cesta tam, zpátky.  Tohle byl jeden z nejnáročnější dní a současně nejhezčí. Byli jsme s ním poprvé sami doma. :-)

- ze soboty na neděli (první noc u nás)

- další víkend(y) pátek až nedělě. :-)

 

A na konec po měsíci a pár dnech jsme si odváželi děťátko domů na trvalo. Jeden z nejšťastnějších dní v mém životě! 

Bohu díky!

 

K. 

 

 

Zobrazeno 1878×

Komentáře

LuKoty

Kristy,zase se vracim k vasemu blogu. Jsme , Bohu diky, ve fazi predavani. Zel, bude to o dost delsi proces. Kazdy kraj to ma delsi. Od prvniho telefonu mame dnes 37 dni, zamitnute predbezko a klasicke jednani zatim v nedohlednu.

zizalafm2

Luci, tak to jsem ráda, že jste ve fázi předávání. Ale současně mě mrzí, že to vypadá na delší průběh. V tomto to stát nemá pod kontrolou, úplně každý ospod a soud to rozhoduje v jiném časovém období. My jsme měli štěstí, že jsme měli rychlého soudce.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio